Jde o první dvě území, která se osamostatnila od Gavijského císařství. Do čela každého státu se postavil nejmocnější baron. Téměř okamžitě začali bojovat o vliv nad Pohraničním lesem. Po nějaké době však zasáhl Gavijský císař a prohlásil les za neutrální území. Knížectví ani společně nebyla dost silná, aby se postavila císaři a proto od toho okamžiku respektují jeho rozhodnutí (ale zachovala si formální nezávislost). Od té doby bojovali už jen se skřety. Baroni v obou knížectvích mají podobná práva a povinnosti jako baroni v císařství, avšak moc knížete není ani zdaleka tolik omezená jako u císaře. Pro svá rozhodnutí nemusí (teoreticky) získávat souhlas šlechticů a může udělovat a odebírat tituly bez omezení. Knížata si udržují stálou armádu, po vyhlášení války nechají barony případně naverbovat další muže. Výroba zbraní je přísně regulovaná, každý výrobce musí získat povolení od knížete, pokud ale chce syn převzít podnik otce, ve většině případů je mu to umožněno. Řemesla jsou také regulována, každý řemeslník musí být členem příslušného cechu, cechy mají přísná pravidla a panovník má na ně významný vliv. Každý řemeslník začíná jako učedník u jiného, zkušenějšího a když získá dostatečnou praxi, může si s povolením cechu založit vlastní živnost. Rybáři, stavitelé lodí, dřevorubci nemají cechy, musí ale získat povolení od místního barona. Obě knížectví mají s ostatními lidskými státy dobré vztahy, avšak mezi sebou soupeří. Obchodují s trpaslíky a Gavijským císařstvím, s elfy a barbary nemají silný vztah.