Nejrozšířenější rasou na Abenezu (tedy alespoň v jeho známé části) jsou lidé. Nevynikají moudrostí elfů ani mazaností skřetů či vytrvalostí trpaslíků (obecně), ale naopak obrovskou přizpůsobivostí. Dokáží žít téměř kdekoliv, od plání a lesů až po pouště a hory. Přesto většina z nich dává přednost pláním. Nejvíce lidí žije na západním pobřeží kontinentu, kde se narodili jejich dávní předkové. Lidé mají na kontinentu několik království a knížectví, ale nejmocnější je Císařství Gavijské, jehož panovník požívá obrovského respektu ostatních vládců lidí. Ti většinou přijímají jeho rozhodnutí bez jakýchkoliv otázek. Také je často označován za vládce všech lidí. Toto tvrzení má jistě něco do sebe, ale jeho pozice není nijak uzákoněna, proto jsou ostatní vládcové naprosto nezávislí. Lidé používají ve všech svých státech téměř stejné státní zřízení – celému státu vládne jeden panovník (císař, král nebo kníže). Jemu je podřízeno několik baronů, kteří zodpovídají za menší územní celek. V Gavijském císařství stojí mezi panovníkem a barony ještě hrabata. Hrabě spravuje větší územní celek, který může (teoreticky neomezeně) rozdělovat mezi barony. Nejmenší územní jednotkou jsou města (řízená starostou) a vesnice (řízená stařešinou). Panovníci a šlechtici mají svou osobní gardu a jistou armádu. Města mají také svou stráž a většinou i městskou radu, která slouží jako poradní orgán. Od tohoto hlavního proudu v čele s císařem gavijským se již v třetím věku oddělili barbaři a stepní kmeny. Jistá část lidí osídlila ve čtvrtém věku nově objevený ostrov. Těmto třem skupinám se věnují jiné části tohoto dokumentu. Lidé udržují přátelské a obchodní vztahy s trpaslíky a elfy (těm ale nemohou zapomenout ztrátu jisté části svého území). Většina lidí chová obrovskou nenávist ke skřetům, ale jen Mevejské království s nimi musí každým rokem bojovat (spolu s barbary a stepními kmeny).